Reaktor RBMK - "černobylský typ"

Reaktor typu RBMK (Reaktor Bolšoj Moščnosti Kanalnyj), známá je též zkratka LWGR (Light-Water-cooled Graphite-moderated Reactor), se používá výhradně na území bývalého SSSR. Tohoto typu byl i reaktor první jaderné elektrárny v Obnisku i reaktor v Černobylu. Další reaktory tohoto typu se již nestaví. Palivem je přírodní, nebo slabě obohacený uran ve formě oxidu uraničitého. Palivové tyče jsou uloženy v kanálech, kudy proudí chladivo - obyčejná voda. V tlakových kanálech přímo vzniká pára, která po oddělení vlhkosti pohání turbínu. Moderátorem je grafit, který obklopuje kanály. Reaktor má  kladný teplotní koeficient, to znamená, že čím vyšší je jeho teplota, tím vyšší je jeho výkon. A s výkonem roste i teplota, s teplotou roste výkon. Celou dobu samozřejmě roste i tlak... Docela nebezpečný cyklus, že? Naštěstí jaderné elektrárny v Čechách mají záporný teplotní koeficient a tak nebezpečí výbuchu jako v Černobylu nehrozí.
 

Typické parametry reaktoru RBMK s výkonem 1000 MW:



Mezinárodní stupnice pro hodnocení jaderných událostí

Od roku 1991 jsou Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) (angl. IAEA - International Atomic Energy Agency) mimořádné události v jaderných elektrárnách hodnoceny mezinárodní stupnicí INES (The International Nuclear Event Scale). Tato škála hodnotí sedmi stupni mimořádné události na JE, ale i ve výzkumných reaktorech či v úložištích vyhořelého jaderného paliva a odpadů včetně jejich transportu. Stupně 1 až 3 představují odchylky od normálního provozu, poruchu a vážnou poruchu, při nichž nedochází k uvolnění radioaktivity do okolí, ani k ozáření obyvatelstva. Stupně 4 až 7 hodnotí jaderné havárie s vážnými radioaktivními následky. Za více než 40 let provozování jaderných elektráren ve světě byl pouze Černobyl označen stupněm 7. Naopak ani jeden případ nemusel být označen stupněm 6. Havárie stupně 5 byly dvě: v JE Windscale (Anglie) a v JE Three Mile Island (USA). V bývalém Československu byla nejzávažnější havárie označena stupněm 4 a to v JE Jaslovské Bohunice, kde došlo 22. února 1977 k požáru jednoho palivového článku. Například v roce 1990 bylo v ČSFR hlášeno 104 provozních událostí. 100 z nich bylo klasifikováno stupněm 0, 3 stupněm 1 a 1 stupněm 2.
 

Riziko úmrtí vlivem působení jaderné elektrárny je však statisticky velmi malé. Následující tabulka ukazuje trvale existující rizika úmrtí (počet úmrtí na 1 milion obyvatel)
 

přirozené nemoci 10000
nemoci v důsledku kouření 2000
nehody všeho druhu (kromě dopravních) 500
dopravní nehody 300
úrazy elektřinou 20
emise SO2 3
přírodní katastrofy 1
jaderné elektrárny 0,1



Průměrný počet úmrtí u různých způsobů výroby elektřiny na 1 vyrobenou terawatthodinu:
 

černouhelná 2,4 úmrtí/TWh
hnědouhelná 2,1 úmrtí/TWh
ropná 4,4 úmrtí/TWh
plynová 1,9 úmrtí/TWh
fotovoltaická (sluneční) 1,2 úmrtí/TWh
větrná 0,07 úmrtí/TWh
jaderná 0,0047 úmrtí/TWh